Zumba fitness

Můj příběh, nebo „Jak jsem se dostala k Zumba a proč jsem se před každou hodinou modlila“

Čím jste chtěli být, když jste byli malí? U mě to byla buď gymnastka, krasobruslařka, nebo tanečnice. Záleželo od toho, jaký film jsem právě dopozerala. Zda po tisící krát Hříšný tanec, Ledové ostří, nebo jiný.

Nyní však vím, co měli všechny mé oblíbené filmy společné – pohyb a jeho krásu. Nevím, jestli právě jim vděčím za to, že jsem se do tance už od malička zamilovala, ale jelikož v mé rodině nejsou žádní tanečníci (dokonce ani sportovci), je to dost možné Smile.

Už na základní škole jsme si se sestrou zakládali různé taneční skupiny (já, ona a ještě nějaká spolužačka, která se na to dala přemluvit), na maškarním plese jsme byli buď Spice Girls , (které sice nevěděli zpívat, ale alespoň věděli tančit Smile), taneční víla, nebo mažoretky. Naši rodiče viděli, že tanec je našemu srdci blízký a proto nás přihlásili na kroužek moderních tanců.

Postupně jsem se dostala do taneční skupiny Fanatic dance group , kde jsem se věnovala moderním tancům, na střední to byly latinsko-americké tance a různé soutěže s nimi spojené.

Když jsem se však dostala na vysokou školu a hledala nového tanečního partnera, ne a ne ho najít. Byla jsem z toho deprimovaná, že moji taneční kariéru musím pověsit na hřebík. Až jsem jednoho dne našla něco mnohem lépe. Zumba! Nepotřebovala jsem partnera, celou hodinu hráli moje nejoblíbenější latino písničky, krásné pohyby a po hodině neuvěřitelná záplava endorfinů a dobré nálady.

zumba_1213 15

„Bylo to prostě wau!“

Po pár hodinách Zumby a po mém nadšení v očích pokaždé, jak jsem o tom vyprávěla frajer (momentálně už snoubenci) petů, navrhl mi, abych začala Zumbu procvičovat. Byla to sice hezká představa, ale jako vysokoškolská studentka, jsem neměla zbytečných několik stovek eur na kurz instruktora a už vůbec ne vědomosti jak si rozjet své vlastní hodiny. On je však měl, proto mi kurz zaplatil a společnými silami jsme začali s prvními hodinami Zumby. Peťo jako počítačový maniak mi udělal tuto webovou stránku, polepili jsme plakáty téměř celé město, nacvičila jsem si první choreografie a každou hodinu jsem se modlila, aby přišli nějací lidé.

Na začátku jejich chodilo málo. Jelikož jsme měli jeden v druhém velkou podporu, nevzdávali jsme se a zkoušeli to dál. Vyplatilo se. Momentálně se už nemusím před každou hodinou modlit, aby lidé přišli. Stačí když na hodině vidím samé usměvavé tváře a hned vím, že na Zumba nejsou naposled.

lucia_meresova

„Mám obrovskou radost, když vidím jaké úžasné věci se dějí díky zumbě!“

Když jsou najednou lidem po hodinách velké kalhoty, když se i největší taneční dřívko najednou krásně hýbe po parketu, kdy vznikají nová přátelství, dokonce i lásky. Když mají ženy po hodině tak dobrou náladu, že je jejich vlastní muži nepoznávají, když si díky zumbě najde někdo práci, když už umí choreografie nazpaměť a už ani mě nepotřebují, když se najednou cítí o 30 let mladší … a spoustu dalších krásných když.

Hodně lidí se mě ptá, co dělám teď, když jsem skončila vysokou školu. Při mé odpovědi „věnuji se Zumbě“ se dost podiví. Ano, jsem inženýrka ekonomie, která se věnuje předcvičování Zumby na plný úvazek. Po škole jsem měla 2 možnosti: najít si práci, dávat všechny své znalosti někomu jinému, stíhání Zumby, resp. stíhat ji s vyplazeným jazykem, nebo nejít do práce a naplno se věnovat tomu, co miluji.

Udělejte něco pro své zdraví.